V době, kdy mnohdy zdání bývá zaměňováno za skutečnost, bývá někdy těžké vyjádřit navenek, co cítíme uvnitř, a častokrát bývá také těžké se ve svých pocitech sám zorientovat. Je tu touha po dokonalosti a naopak chybějící respekt k přirozenému běhu lidského života. Kult mládí, štíhlosti, úspěchu a domnělého štěstí.

Je to však štěstí, které pochází zvenku a navenek zase míří. Potřebujeme k němu diváky. Není to pocit štěstí pramenící z nalezené vnitřní rovnováhy. Nezapomínáme však někdy na skutečné pocity, které jsou uvnitř? Dávají nám informaci o tom, jak nám v dané situaci nebo tématu je.

Reality show a všudypřítomná reklama z nás ždímají emoce, které s těmi opravdovými nemají mnoho společného. Je to spíš jakási hra na emoce. Takovéto povrchní citové prožitky utlačují ty jemnější city, které se krčí v koutku a jenom nesměle špitají.

S prožíváním se vrací i sebejistota

Ve své praxi se setkávám s klienty, kteří svoje emoce někde na cestě poztráceli a zase se k nim touží vrátit. Navrátit se sami k sobě. Přicházejí se vztahovými problémy, s příznaky deprese nebo úzkostmi. Zkoušíme tedy hledat vnitřní zdroje, potenciál ke změně.

Vzpomínám si na klientku, která přišla kvůli úzkostem. Mohla jsem být svědkem toho, jak postupně nabývala na sebejistotě a vracela se sama k sobě. Byla více schopná sdělovat ostatním, co a jak cítí, ačkoli to nebylo pokaždé jednoduché. Terapie u ní vedla k výraznému zvýšení pocitu spokojenosti.

Pěstujme kontakt s emocemi

Pěstovat kontakt se svými emocemi se vyplatí i v každodenním životě, nejen v rámci terapie. Můžete si zkusit například denně nechat dvacet minut na svoje pocity.

Přesný návod neexistuje, je to chvilka jen pro vás podobně jako relaxace. Aktivní přístup k životu je jedním z faktorů chránících člověka například proti depresi.